Návody a recepty

Jak se jí v Pytlíkově

varime bez chemieDo stresu z jídla se dnes dostane snad každý. Všude nás chtějí ovlivnit všemožné moudrosti, co je jako dobré a co je jako špatné. A když pak člověk jí a někde v hlavě mu hlodá nasazený brouk, že to asi není zdravé, motají se mu z toho celé útroby i hlava. A to nás naštěstí dost brzy přestalo bavit

– konzumovat na rozjetém kolotoči „stravovacího chaosu". Takže jsme vystoupili, pěkně si to vyjasnili a jíme, co nám chutná! Konec kuchyňského spekulování, co komu prospěje. Jsme v klidu jako děti, které si labuží nad barvami, tvary, konzistencemi, vůněmi a rozličnými chutěmi. Ostatně živíme se i pozorováním růstu našich plodin, bublajících polévek a pářících se hrnců. Hřeje nás oheň v kamnech a radost ze společného trávení času i jídla a nejvíc nejlepší pochoutka je stejně pochvala od dětí a jejich zdravý růst.

Jsme milovníci chutí a vůní a také dlouhodobí pozorovatelé nejrůznějších stravovacích směrů, avšak žádným z nich jsme se prozatím dobrovolně nevydali. Naše jídlo musí splňovat jen to nejpodstatnější „kritérium" a tím je výživná hodnota a přirozenost ve smyslu bez chemie. Připravujeme si jídlo s ohledem na obsah stavebních látek, minerálů a vitamínů a hlavně té nejzásadnější výživy, kterou je bezpochyby SVĚTLO. A to je obsažené v jídle, které roste, zraje, je připravováno, podáváno i pojídáno s radostí a uvědoměním daru života. V supermárketu či fástfůdu asi nic vyhovujícího nenajdeme. Ale co se týká poctivé domácí kuchyně, projde téměř vše, když se hledí na kvalitu už od semínka.

Hodně sympatizujeme s moudrostí, že skrze vědomého člověka se může proměnit v lásku i flákota ze strašlivě trpícího zvířete. (né, že bychom flákoty vyhledávali, jen je dobré si uvědomit to napětí, které v tom hodně lidí má - estetické hledisko, humanita, špatné trávení ...) Nevěříte? Není divu. Lidé žijící v blahobytu už kolikrát nevědí, co si ještě vymyslet za teorie a příkazy. Ale ono stačí, když je člověk v nouzové situaci a není ještě vyvinutý do stádia bez problému se postícího jogína či dokonce breathariána. To pak pěkně spapinká všechno s takovou vděčností, že i kdyby to byl toxický blaf, udělá mu to dobře a ještě za to poděkuje. Takže nešílíme, pěkně žvýkáme, pomalu polykáme, bříško si pohladíme a učíme děti, co a jak putuje do nás a od nás. (Zde nemyslíme jenom hmotu, to bychom mohli rovnou hovořit jen o kompostu, jakožto ústředního bodu každé přírodní zahrady).

Ale pozor! Žádný výživový směr nijak nesoudíme, nezesměšňujeme, necháváme ho pěkně existovat, protože každá škola má svůj význam a každá může velice pomoci. Ono totiž – lékař léčí, víra uzdravuje – a stejné je to i s jídlem. Když je někdo přesvědčený, že ho něco udržuje při zdraví, tak ho to tam udržuje. Blbé ovšem je, když to ten onen nutí druhému, kterému to třeba ani nechutná, natož aby tomu nadšeně věřil. Jakmile se dostáváme do styku s někým, kdo neustále, přehnaně až chorobně diagnostikuje druhé, my mizíme pryč! Neb je to otravné a daní diagnostici beztak vidí v zrcadle druhých jen své vlastní nedostatky, které jim vadí a právě na tom by měli zapracovat. Protože pravdou pravdoucí je, že kdo nemá rád sám sebe tak, jak je právě teď v celé své nahotě, ten jasně nemůže mít rád úplně bezpodmínečně nikoho. Tedy dejme každému svobodu, ať se plní, čím chce. Důležitější je, co z nás jde ven. (A opět nemluvíme jen o hmotě, protože to bychom opět mohli popisovat jen procesy kompostové). Ať si každý vaří co chce, zpívá co chce, dělá co chce, podstatné je dodržovat zákony nenásilí a je Ráj na světě!

My taky máme svoje favority. Třeba to dobře vnímáme, když je nám slabo. To prvně nechceme jídlo ani vidět, pak máme chutě na syrové a mnoho přemnoho vitamínů a pak to přijde – nějaká dobrá duše udělá pořádný vývar, klidně i ze dvorní slepice a stav zdraví je opět v plném provozu. Věříme, že když by nám něco bylo, budeme cucat ty nejpřírodnější šťávičky, srovnáme si myšlení a emoce a tělo zas najde sílu se samo opravit. A taky se vůbec nebráníme tomu, že jednou to na nás sestoupí a budeme jen plně dýchat a bude nám to stačit. Teď bychom to ale sami na sobě pociťovali jako násilný čin a jako pacifisté zachováváme mír. A vlastní pupík jako střed našeho světa musí jít příkladem.

V době předdospělostního tápání a tázání nám moc pomohl jeden zásadní živý sen. Přinesl odpověď v době, kdy na nás tlačilo hned několik známých, ať jim baštíme TO jejich. Tak se mi zdálo, že jsem v krásné zemi. Milí lidé se procházeli, a když někdo byl „lehce nevyvážený", neb třeba řešil nějaké vztahové nedokonalosti, kolemjdoucí mu řekl: „Hej kámo, dneska na tobě zřím málo žluté, dej si ji!" a tak onen šel a dal si žluté jídlo. Anebo si lidé navzájem radili, co doplnit ze spektra vůní, co je posílí za chuť, prostě jedli podle zcela viditelných a cítitelných kritérií, aby sami zůstávali stále krásně duhoví a radostní. Byl to úžasný sen a my si nyní svou chutnou krmi připravujeme podle tohoto "shora daného" návodu.

Takže křečovité dogmatické lpící a kdovíjaké jiné stresující usilování v oblasti jídla je pro nás překážka, kterou v klidu odstraňujeme ze své cesty, když se nás jednou za čas něco snaží zastavit, aby nám vnutilo zaručeně nejlepší způsob trávení života. Vždyť – proč tolik povyku kolem tak dokonale vytvořené trávicí trubice? Ta potřebuje hlavně klid na svou hlavní zájmovou činnost – protože o co nakonec jde? Je to obsažené i ve slově duchovno. A to jsme zase u kompostu, ve který se i naše hmotná těla nakonec ráda obrátí.

Velice nejvíc upřednostňujeme jídlo právě v zahradě vytvořené taťkou a mamkou přírodou, ovšem naše současné klimatické podmínky nám v jistých měsících roku toto nedopřávají a tedy si v zimě na kamnech moc rádi vaříme, v troubě pečeme ba i na pánvi smažíme. Vůbec si nestěžujeme ve stylu: „To se člověk furt motá jen kolem toho jídla"... vždyť je to hodně kvůli dětem, je to baví a dobré jídlo dělá dobrou rodinu i přátele. Až děti budou umět připravovat jídlo samy, my budeme o to víc času trávit v našich dílnách a to je nasycující samo o sobě. To máme taky vypozorované, že když je člověk jaksi „ve spojení" a tvoří, jíst a pít ani nepotřebuje.

Tím jsme chtěli objasnit, jak u nás v Pytlíkově jíme, protože se nás hodně lidí ptá. Říkáme: „Hlavně beze stresu! S láskou a péčí, s úsměvem a díkem a s radostí od začátku až do konce. Podstatná je výživová hodnota. A taky - když je jedeno s vděčností za dar života, orgány pracují skvěle a případné „zlo" se proměňuje zpátky v dobro. Protože podle nás je všechno jedno. Vesmír je veškerý mír a to znamená, že jestliže žiji ve vesmíru, žiji v míru. Takže jestli někdo pořád s něčím bojuje, stejně se dříve nebo později vrátí do harmonie, do jednoty, do stavu míru. To je základ naší kuchyně, ve které tak rádi trávíme. Jídlo i společný čas našeho vzácného života.

(Mohli bychom představit i náš jídelníček, jenže ten je v každé roční době jiný ... a když je hodně slunečního svitu, třeba ani nemáme hlad.)

Přejeme klid a mír u vašeho stolu.

Zpět

Nabídka dne
Extra panenský nefiltrovaný olivový olej, ARBEQUINA, 500ml

Extra panenský nefiltrovaný olivový olej, ARBEQUINA, 500ml

Tento olej má krásně výraznou ovocnou chuť.  
179 Kč
Konopná semínka loupaná BIO

Konopná semínka loupaná BIO

Jsou cenná svým obsahem vlákniny a dobrým zdrojem vápníku, železa, fosforu, hořčíku, zinku, mědi a manganu.
53 Kč
Perníkové koření 40 g BIO SONNENTOR

Perníkové koření 40 g BIO SONNENTOR

geniální směs koření do vánočních perníčků 
48 Kč
Koncentrát jablkohruškový 750 ml SEVEROFRUKT

Koncentrát jablkohruškový 750 ml SEVEROFRUKT

přírodní jablečnohušková šťáva je vyrobená odpařením vody, neobsahuje přidaný cukr, barviva, konzervanty či aromata
124 Kč